Hovory na nájezdu a prokleté počasí

„Vidíte to sami. Je to Čertova hora, je to nebezpečný můstek,“ pokynul Jakub Janda směrem k harrachovskému můstku. Měl na mysli jeho dlouhý nájezd a nevyzpytatelnou trajektorii letu. A samo sebou i počasí. Kulisu mu k tomuto výroku dělaly těžké ledové vločky a větrné poryvy, které by opakovaně nadzvedly Marilyn Monroe sukni a skokanům mandle.

„Bohužel. Počasí pořadatelům nepřeje,“ lakonicky hodnotí Jakub. Jury (či spíše vítr) zrušila už s půlhodinovým předstihem zkušební kolo, a posléze i celý závod. Přesouvá se na ráno, bude jednokolový.

„Ranní skoky mi nevadí, tohle neřeším,“ povídá Jakub. „V devět třicet se skáče, tak prostě budu na můstku. Předtím se musím protáhnout, rozcvičit. I když v tomto počasí se to dělá hrozně těžko.“

Alespoň zná konkrétní hodinu, kdy by se měl z lavičky odrazit. Nový plán zní: start v 9:30 plus připočíst pokusy devětadvaceti závodníků. Janda nese číslo 30. „Nejhorší totiž je, když se třeba čeká a závod se oddaluje, a pak ho náhle z ničeho nic spustí. Koncentrace už není taková, jako kdybychom začali v naplánovanou hodinu,“ vysvětluje. „Dostat se znovu do té ztracené pohody a znovu se zkoncentrovat, to je hodně těžké.“

Jakub ještě dodává: „V dnešní době je sport o penězích, je hodně komerční. Kdyby tak komerční nebyl, odskákal by se dnešní závod hned po kvalifikaci.“ Kvůli televizi a platícím divákům se muselo počkat až na oficiální čas 16:00 – aby se závod odvolal. „Sice nějaká informace o tom, že by se závod skákal hned po kvalifikaci, proběhla, ale nevyšlo jim to,“ říká Jakub.

Nadávky na nájezdu

A ještě něco dovede nabourat skokanovu koncentraci: „Během kvalifikace přede mnou skákal Peter Prevc, který měl na dopadu pád. Rozhodčí mi proto řekl, ať si vypnu lyže z vázání, že nejprve pustí předskokana. Vypnul jsem si tedy lyže,“ vypráví Jakub. „Ale hned mi ten rozhodčí povídá, že předskokana nedá. A semafor samozřejmě běžel… Sotva jsem si lyže zapnul, rozsvítila se zelená.

Jsou to nervy, sednout na zelenou a ještě se pustit.“ Nestihnul tradiční protažení, natož: „Nebyl čas ani na to, abych se podíval na vázání. Na lavičce si ho vždycky pořádně kontroluju. Povídám si ještě na nájezdu: zapnul jsem si to? Dopnul jsem si ten kolík dobře? Nedopnul? Nadával jsem ještě na hraně. Jsou to takové stresové stavy.“

Je až k nevíře, o čem všem stihne skokan přemýšlet, zatímco sviští ledovou stopou rychlostí až osmdesát kilometrů v hodině. „V Harrachově je dlouhý nájezd, tady se stihne věcí,“ namítá Jakub. „Pamatuju si třeba, že když jsem skákal dnešní trénink, tak jsem si na nájezdu povídal. Ti zametači stopy ze mě museli být docela vysmátí.“

Z Harrachov Hana Trnečková

Foto: Janda s prezidentem Klausem, návštěvníkem harrachovských skoků (autor:  Vít Chalupa)